Čtenářská recenze: Milada Rezková, Lukáš Urbánek - Babočky

Hlavními hrdiny zábavné knihy jsou Babočky. Kdybych je měla shrnout jednou větou, napsala bych, že jsou velmi zvídavé, inteligentní, kamarádské a řeší věci netradičními způsoby. Právě styl, jakým jsou jednotlivé příběhy napsané, se mi líbí na knížce ze všeho nejvíc. No schválně. Co byste dělali, kdybyste zničehonic měli dům plný myší? Asi byste šli koupit kočku nebo pastičku, ale babočky ne. Babočky nakonec všechno vyřeší tak, že budete spokojeni jak vy tak myšky.

Líbí se mi i to, že kniha čas od času pracuje s pro naše děti už nepříliš známými pojmy. Musela jsem tedy synkovi například vysvětlovat, co je to šicí stroj nebo nutrie, což ale vnímám jako veskrze pozitivní věc. Všeobecně bych vám doporučila, abyste si knížku nejdříve přečetli sami, bez dětí. Můžete se totiž pak lépe připravit na časté otázky typu: „A proč?“ Jednotlivé příběhy k nim totiž přímo vybízejí.

Tématiku baboček jsme využili i v mateřském centru. Babočky se totiž dělí na městské a lesní. A ty lesní bydlí v malinkatých chatkách ve stromech. Vypustili jsme tedy děti do parku a hledali domečky Baboček. A užili jsme si přitom spoustu legrace.

Hned na začátku jsem se zmínila o moderních ilustracích. Musím přiznat, že moje děti jsou z nich nadšené. Nejsou to totiž takové ty moderní čmaránice, na které občas natrefím, kdy psa nepoznáte od kočky a klokani jsou fialoví (i takovou doma máme). Nic takového. Ilustrace Baboček jsou sice jednoduché, zato však výstižné. V praxi to vypadá tak, že můj čtyřletý klučík poslouchá pohádku a roční holčička na obrázcích hladí zvířátka a vydává k tomu příslušné zvuky. A když pozná myšičku na obrázku ona, tak už opravdu každý.

Knížku Babočky bych ze své zkušenosti doporučila všem zvídavým dětem, asi tak od čtyř let. I když by roztomilé příběhy určitě zaujaly i mladší děti, jedna z kapitol pracuje i se smrtí, i když velmi jemným způsobem. Babočky jsou totiž ve skutečnosti proměněné babičky a dědečkové, kteří už tu s námi déle nemohli být a to asi tříleté dítě ještě tak úplně nepochopí. Ale neřiďte se jen podle mě, ale určitě vezměte v úvahu i vlastní zkušenost. Knížka za to totiž opravdu stojí.

Autorkou recenze je Jana Šrámčíková