Čtenářská recenze: Nuria Amat – Ať na mě prší život

Nuria Amat je spisovatelkou, která by si zasloužila přízvisko princezna literatury. Literatura totiž pro ní představuje celý život. Literatura je její první a poslední láskou a tato láska na vás prýští z každého vytištěného slova. Nuria Amat není spisovatelkou, ale spíše básnířkou, jež spatřuje poetiku v každém okamžiku svého života. A taky je tak trochu kouzelnicí, když vás občasně nechává věřit, že prožíváte právě její osobní život.

Pravý popis knihy Ať na mě prší život se neskrývá ve slovech, ale v pocitech, které ve čtenářích, dokáže vyvolat.

„O čem píšu? Člověk nemá ani chuť začít o tom přemýšlet. Já se nechávám unášet slovy a pocity, které vyvolává jejich promýšlení. Svou váhu jako podnět má také emoce vyvolaná nějakým obrazem a další neuskutečnitelnou myšlenkou. Potom připlavou vzpomínky, a tak je bez rozmýšlení přidržím rybářským prutem života, téměř spokojená, že se mi podařilo je ulovit.“

Právě tento úryvek je asi nejvýstižnějším vysvětlením celé knihy.

Při začtení se nedostanete do příběhu, ale do mlhavého snu, ve kterém budete unášeni proudy myšlenek, vzpomínek a fantazií. Budete omíláni vlnami občasných extází a občasných zoufalství. Kniha bude stejně útržkovitá jako sen. V prvním okamžiku budete stát před vykresleným obrazem předčasně zemřelé autorčiny matky a rázem se octnete u autorčiny dcery, která se v jejím životě, jak sama Nuria Amat přiznává, musí spokojit až s vedlejším místem podobně jako všechno ostatní v jejím životě. První místo zaujímá samozřejmě psaní. Ano, když jsem řekla, že literatura a psaní je autorčina životní láska, myslela jsem to doslova.

Celá kniha staví na třech důležitých pilířích

Na touze po poznání zesnulé matky, na ambivalentním vztahu k otci a na psaním naplňovaném životě.

Motiv matky je ústřední téma všech děl Nurie Amat. Stejně jako v jiných svých knihách, i v této promítá svou nevyrovnanost s její předčasnou smrtí a tím i s nemožností svou matku poznat. V rodině se o ní nikdy nemluvilo, a tak si autorka vykresluje charakter své matky pouze na základě starých fotografií a svých představ. Právě autorčina nepoznaná matka se stává klíčovou postavou jejího ženství.

Tato kniha čtenáři něco nabízí a něcos něm vyžaduje. Vyžaduje myšlenkovou odezvu. Vyžaduje čtenářovo pochopení, empatii a také stejnou náklonnost k literatuře jako má autorka sama (což může být dosti náročným požadavkem). Na oplátku čtenáře obdaří nezapomenutelným zážitkem, intenzivními pocity a potěšením z brilantního užití jazyka, jehož slova bude převalovat na jazyku jako bonbón.

Kniha Ať na mě prší život jednoduše není určená ke čtení. Je určená k prožívání.

autorkou recenze je Daniela Wurzlová