Odvážna pasca na vraha

Tak sa začína nový krimi príbeh Srdcová dáma zo série Detektívi z D.C. od slávnej Nory Robertsovej.
A tým príchodom do Washingotnu sa to všetko začína. Jedného dňa Grace nájde svoju sestru zavraždenú. Niekto ju zaškrtil káblom od jej vlastného telefónu.
A Grace sa odrazu mení celý život. Akoby sa ocitla na stránkach jednej zo svojich knižiek. No hlavnou hrdinkou je tentoraz ona sama. Rozhodne sa nečakať, kým sa rozhýbe polícia a začne vôbec pátrať po vrahovi. Sama sa púšťa do vyšetrovania a vymyslí odvážnu pascu, aby bezcitného vraha prilákala k sebe.

Objednajte si novinku Srdcová dáma.

Nora Robertsová patrí v súčasnosti k najobľúbenejším, najpredávanejším a najplodnejším autorkám na svete. Prvý román jej vyšiel už v roku 1981 a odvtedy chrlí jednu knižku za druhou. Na konte ich má vyše 200 a je neuveriteľné, že drvivá väčšina sa umiestňuje na najvyšších priečkach predajnosti. Celkovo vyšli v náklade 300 miliónov výtlačkov.

Nora chodila do katolíckej školy a od mníšok sa naučila sebadisciplíne. Možno len tak dokáže písať jednu knihu za druhou, a udržiavať si vysoký štandard. Zlom v jej živote nastal jedného večera, keď sa prihnala snehová búrka a uväznila ju spolu s deťmi v dome. „Už ani neviem, čo mi to napadlo, že som vzala do ruky ceruzku a začala som písať príbehy, ktoré som mala v hlave,“ spomína si Nora Robertsová.  „Možno to bol aj pud sebazáchovy av mene zachovania zdravého rozumu. V tej chvíli som však nemala ani najmenšie ambície stať sa spisovateľkou.“

Prvý rukopis jej vydavatelia odmietli, Nora sa však nedala odradiť a písala ďalej. A to je dobre – dnes nás zásobuje ročne niekoľkými skvelými príbehmi. Od ramancí až po detektívky.

Začítajte sa do novinky Nory Robertsovej Srdcová dáma:

1. kapitola

Letadlo zakroužilo nad Lincolnovým památníkem. Grace držela na klíně otevřený kufřík. Přestože potřebovala jeho obsah urovnat, radši se dívala oknem ven, aby nepřišla o přistání. Aspoň podle jejího názoru se létání nemohlo nic rovnat.
Měli zpoždění. Věděla to proto, že muž na sedadle přes uličku si neustále stěžoval. Měla chuť se k němu naklonit, poplácat ho po ruce a říct, že deset minut přece ničemu neublíží. Jenže on nevypadal, že by o něco takového stál.
Kathleen si bude stěžovat taky, napadlo Grace, i když určitě ne tak nahlas. Zpoždění by ji sice naštvalo stejně jako toho pána vedle, ale nikdy by reptáním neobtěžovala okolí.
Grace znala sestru natolik, že ji jasně viděla, jak na letiště vyráží s hodinovým předstihem, protože vzala v úvahu i nepředvídatelnou dopravní situaci ve Washingtonu.
Už do telefonu rozmrzele podotkla, že si Grace vybrala letadlo, které dorazí ve čtvrt na sedm, tedy v době dopravní špičky. Takže Kathleen nejspíš přijede už o půl hodiny dřív, zaparkuje, vytáhne okénka, zamkne vůz a bez dlouhého postávání u stánků zamíří do haly. Nezabloudí ani nezapomene číslo letu.
Kathleen chodila všude včas, kdežto Grace zase pozdě. Nic nového pod sluncem.
Grace i tak chtěla věřit, že alespoň v něčem najdou společnou řeč. Jako sestry si zatím příliš nerozuměly.

Letadlo doskočilo na ranvej a Grace začala spěšně házet do kufříku, co jí přišlo pod ruku. Rtěnku a sirky, pera a pinzetu. Tohle by spořádaná Kathleen taky nepochopila. Pro ni mělo všechno svoje místo. S tím Grace v principu souhlasila, přesto to v jejím bytě vypadalo pokaždé jinak.
Kolikrát už se v duchu divila, jak ony dvě můžou být  sestry. Jedna nedbalá, roztržitá, úspěšná, druhá pečlivá, praktická, a přece bojující s nouzí. A přitom vzešly ze stejných rodičů,  vyrostly v tomtéž cihlovém domku na předměstí Washingtonu a chodily do stejných škol.
Jeptišky od Svatého Michaela sice Grace nikdy nenaučily, jak si organizovat poznámky a výpisky, v šesté třídě je ale docela uchvátila její schopnost vymyslet si příběh. Letadlo zastavilo u terminálu, ale Grace se nikam nehrnula, dala přednost spolucestujícím, kteří spěchali. Napadlo ji sice, že Kathleen v hale ještě víc znervózní a pomyslí si, že sestra zase zmeškala svůj let. Jenže ona potřebovala ještě minutku, aby si připomněla taky hezké chvíle, nejen rozepře a neshody.
Kathleen přesně podle očekávání podupávala před vchodem do haly. Napjatě sledovala pasažéry příslušného letu a pocítila záchvěv netrpělivosti. Grace vždycky cestovala první třídou, ale nebyla ani mezi prvními padesáti lidmi.
Nejspíš se zase zapovídala s posádkou letadla, napadlo ji s trochou závisti.
Grace se nikdy nesnažila najít kamarády. Oni naopak vyhledávali ji. Už dva roky po vysoké, kterou snad prolezla jen díky svému osobnímu kouzlu, odstartovala její slibná kariéra. Zato Kathleen, studentka s vyznamenáním, se po dlouhých letech vrátila na stejnou střední školu, kterou kdysi obě absolvovaly. Seděla teď sice na opačné straně katedry, ale jinak se toho příliš nezměnilo.
Halou dál zněla hlášení o příletech a odletech, zpožděních a změnách nástupů, a Grace pořád nikde. Když už se Kathleen rozhodla zajít na informace, spatřila sestru mezi dveřmi. Podrážděnost i žárlivost se ihned vytratily.
Na Grace se nebylo možné zlobit, jakmile stála před vámi. Jak to, že vždycky vypadala, jako by právě slezla z kolotoče? Vlasy, stejného tmavého odstínu jako ty Kathleeniny, měla zastřižené pod bradou a rozčepýřené kolem tváře.
Její tělo zůstávalo štíhlé a vytáhlé jako sestřino, ale zatímco Kath působila ztuhle, Grace byla jako vrbový proutek, který se vždy ohne, kam je potřeba. Teď se jen zdála trochu neupravená v pomačkaném dlouhém svetru, legínách a s rukama plnýma tašek a balíčků. Kathleen na sobě stále měla učitelský kostýmek. Grace si vyšlapovala v teniskách stejně žlutých jako její svetr.
„Kath!“ Jakmile sestru uviděla, odložila všechno na zem, aniž si dělala starost, že zablokuje uličku. Objala ji s nadšením, které ji snad nikdy neopouštělo. „Tak ráda tě vidím. Vypadáš skvěle. A máš nový parfém.“ Hlasitě k sestře přičichla. „Líbí se mi.“
„Dámo, nechtěla byste uhnout?“
Grace se otočila k uspěchanému byznysmenovi, ale Kath ani na moment nepustila. „Jen to klidně překročte.“ Zavrčel, ale poslechl. „Přeju hezký let,“ zavolala ještě a ihned na něho zapomněla jako na všechny nepříjemnosti. „A jak vypadám já?“ zeptala se. „Líbí se ti můj účes? Doufám, že jo, protože jsem právě utratila kupu peněz za reklamní fotky.“
„A učesala ses předtím?“
Grace se dotkla vlasů. „Snad jo.“
„Sluší ti to,“ usoudila Kathleen nakonec. „Pojď už, bude tu boží dopuštění, jestli neuhneme z cesty. Co je tohle?“ chopila se kufříku.
 „Maxwell.“ Grace začala sbírat tašky. „Přenosný počítač. Nemůžeme se od sebe odtrhnout, je to moje láska.“
„Myslela jsem, žes přijela na prázdniny.“ Kath se snažila potlačit podrážděnost. Notebook znamenal další připomínku Graceina úspěchu. A její vlastní neschopnosti.
„Vždyť jo. Ale musím se něčím zaměstnat, až budeš ve škole. Kdyby se letadlo zpozdilo ještě o deset minut, měla bych hotovou další kapitolu.“
„A zavazadlo?“ přerušila ji Kath, protože jinak by ji Grace jistě celou převyprávěla.
„Loďák mi donesou zítra přímo k tobě.“
Sestřin obří kufr považovala Kathleen za jeden z dalších výstřelků. „Grace, kdy začneš používat příruční zavazadla jako jiní normální lidi?“
Prošly nalehko kolem dlouhé fronty pasažérů čekajících na svá zavazadla. Jen ať tady vystojí důlek, usmála se Grace v duchu. „Vypadáš vážně dobře,“ obrátila se k sestře.
„Jak se cítíš?“
„Fajn.“ Ale pak si Kath uvědomila, s kým mluví, a uvolnila se. „Už líp, vážně.“
„Však ti ten mizera jenom ničil život,“ dodala Grace, když prošly létacími dveřmi ven. „Říkám to nerada, protože jsi ho tak milovala, ale je to pravda.“
Opřel se do nich ostrý severní vítr, to asi aby rychle zapomněly, že už mělo být jaro. Nad hlavou jim hučela přistávající a startující letadla. Grace se vydala nejkratší cestou k parkovišti a vstoupila do silnice, aniž se rozhlédla.
„Jediná hezká věc, kterou od něj máš, je Kevin. A kde můj synoveček vlastně je? Myslela jsem, že ho vezmeš s sebou.“
Kath pocítila krátkou bolest, ale rychle ji zahnala. Jakmile se k něčemu rozhodla, dokázala ovládnout i pocity.
„Je u otce. Dohodli jsme se, že bude lepší, když s ním během školního roku zůstane.“
„Cože?“ Grace se zastavila uprostřed vozovky. „To nemůžeš myslet vážně. Je mu teprve šest. Potřebuje hlavně tebe. Jonathan mu bude pouštět naučné pořady místo Sezame, otevři se.“
„Takhle jsme se prostě domluvili. Bude to nejlepší pro všechny.“
Ten výraz Grace dobře znala. Znamenal, že sestra se na tohle téma nebude dál bavit. „Tak fajn.“ Přidala do kroku, aby Kathleen dohonila. Kath vždycky spěchala, kdežto ona se spíš loudala. „Víš, že se mi můžeš svěřit, kdykoli budeš chtít.“
„Vím.“ Kathleen se zastavila u ojeté toyoty. Ještě před rokem jezdila v mercedesu. Ale to bylo to nejmenší, o co v manželství přišla. „Nechci být protivná, Grace. Jenom si potřebuju na chvíli oddechnout a zase si uspořádat život.“
Grace uložila tašky na zadní sedadlo a neříkala nic. Taky si všimla, že to auto je staré a že si Kath musí hodně odříkat. Mnohem víc jí ale dělal starost její utrápený hlas. Měla chuť ji utěšovat, jenže Kath by si soucit vyložila jako lítost. „Mluvila jsi s rodiči?“
„Zrovna minulý týden. Mají se dobře.“ Kathleen nasedla a zapnula si bezpečnostní pás. „Člověk by skoro uvěřil, že Phoenix je hotový ráj na zemi.“
„Hlavně že jsou spokojení.“ Grace se usadila vedle sestry a poprvé se pořádně rozhlédla kolem. Odsud vyrazila do světa před osmi, bože ne, skoro před deseti lety. Tehdy byla vystrašená až do morku kostí. Dnes litovala, že už takový nevinný pocit začátečníka nikdy nezažije.
Že bys otupěla, Grace? ptala se sama sebe. Není divu. Letěla už tolikrát, viděla tolik měst a tolik lidí. Najednou byla zpátky, jen pár kilometrů od místa, kde vyrostla, ale ani po boku své sestry neměla ten správný pocit, že se vrací domů.
„Proč ses přestěhovala zrovna do Washingtonu, Kath?“
„Chtěla jsem pryč z Kalifornie. A tady to dobře znám.“
A proč jsi nezůstala blízko svého syna? Neměla jsi potřebu? napadaly ji otázky, na něž nebyla vhodná chvíle.
„A k tomu učíš na naší střední škole. To je taky známé, ale trochu divné, ne?“
„Líbí se mi tam. Asi mi vyhovuje tuhá disciplína církevní školy.“ Kath vyjela z parkoviště s přesnou soustředěností. Za stínítkem měla zastrčené krátkodobé parkovací lístky, a tak Grace pochopila, že Kath musí počítat každý dolar.
„A nový dům se ti líbí?“
„Nájem není vysoký a do práce to mám jen čtvrt hodiny jízdy.“
Grace si tiše povzdechla. Copak Kath opravdu k ničemu nepřilnula? „A chodíš s někým?“
„Ne.“ Tomu se, když vjela do proudu aut na hlavní ulici, usmála. „Sex mě moc nezajímá.“
Grace povytáhla obočí. „Každého zajímá sex. Proč by se jinak knížky Jackie Collinsové tak dobře prodávaly? Ale já jsem stejně myslela spíš na partnerský vztah.“
„Zrovna teď o nikoho nestojím.“ Pak položila svou ruku na Graceinu, což byl největší projev citu, na jaký se s výjimkou manžela se synem zmohla. „Kromě tebe. Jsem vážně moc ráda, žes přijela.“
Na vstřícnost Grace vždycky reagovala stejně. „Objevila bych se i dřív, kdybys mi to dovolila.“
„Byla jsi přece uprostřed turné.“

Milan Buno, 3.3.2017