bux.sk
knihy, ktorými žijete
Úvodná stránka
Buxcafe Knižné podcasty Eknihy na Bux.sk







Jozef Karika: V tieni mafie (recenze)

Vzhledem k tomu, že jsem měl možnost přečíst si kromě vydaných knih s magickou tematikou i povídky slovenského autora Jozefa Kariky, na jeho románovou prvotinu jsem se nesmírně těšil. A nebyl jsem zklamán – knihu jsem přečetl jedním dechem, částečně dokonce na úkor spánku, během dvou dní a, jak by potvrdila moje žena, nebyla se mnou v té době téměř řeč!

V tieni mafie

Nejprve představím knihu tak, jak se bude jevit běžnému čtenáři. Jak se píše na předsádce, je to drsný a zároveň dojímavý román o úpadku celé jedné generace. Tu v příběhu ztělesňují dva mladí muži a jedna dívka dospívající na Slovensku devadesátých let. Poté, co se seznámíme s jejich dětstvím a mládím v Ružomberoku, kniha nabírá na dramatičnosti a spádu – trojice se rozdělí a každý z nich žije svým vlastním životem. Hlavní hrdina, Michal Havran, autorovo alterego, studuje na vysoké škole filosofii a historii, prožívá první velkou lásku i první zklamání, začíná rozumět fungování světa, ale nejdéle ze všech tří si uchovává relativní nevinnost. Naproti tomu Vojtech Drachar, uvízne v sítích bratislavského podsvětí, stane se členem gangu a rychle si zvyká na násilí a zlo, jímž je obklopen. Dívka, Denisa Filová, poté, co přijde o svůj životní sen, odjíždí do Londýna, kde ji postupně pohltí svět drog a pornografického průmyslu. Tato část knihy je nesmírně dynamická a autor skvěle a psychologicky naprosto věrohodně popisuje vnitřní vývoj svých hrdinů. V druhé části knihy se pak jejich životní příběhy osudově protnou a první část dramatu pozvolna přechází v druhou, jíž vévodí postupná proměna Michala Havrana ve ztělesnění zla a jeho cesta k politické moci. Zde se tempo vyprávění poněkud zpomalí, ale ne natolik, aby to působilo rušivě. Do hry vstupuje podnikatel Peter Štarch, jenž se stane Havranovým mentorem a vychovává jej k obrazu svému. Michal Havran však chce víc. Nespokojí se s rolí žáka, on chce být tím, v jehož rukou se setkávají všechny nitky...

Závěr knihy je pak strhující a perfektně dotažený do konce. Musím říci, že jsem se trochu obával, že se v závěru vymkne příběh Karikovi z rukou, protože některé jeho povídky hůře zvládnutým zakončením dle mého názoru trpí. To však není případ tohoto thrilleru – závěr je parádní tečkou za skvělým příběhem a nelze mu nic vytknout.

Jaká ta kniha je? Text na předsádce nepřehání – je drsná a je dojímavá. Drsnost spočívá především v explicitně popsaném násilí a sexu (především toho zvráceného při natáčení pornografických filmů; nutno však dodat, že autor neméně brilantně popisuje i opravdu pěkné milostné scény). Myslím, že útlocitný čtenář by opravdu mohl mít s těmito popisy problém, nutno však dodat, že v žádném případě nejsou samoúčelné a plně slouží výstavbě celého dramatu. Kromě toho je zde i drsný jazyk dojde-li na přímou řeč, ale – jak Karika poznamenává v rozhovoru o této knize – ti lidé opravdu takto hovoří, to je prostě realita. Na jiný způsob jsou drsné také ty části knihy, kde se autor věnuje popisu zkorumpované a s mafií srostlé slovenské politické reality. Místy mi z toho bylo víc zle než z výše zmíněných scén naturalisticky popisujících natáčení tvrdého porna...

Velmi pěkně je v knize také vystižena spolupráce "pěšáků", tedy brutálních gangsterů v první linii, vyznačujících se atavistickým chováním lovců doby kamenné, a sofistikovaných mafiánských špiček, jež jsou produktem civilizace moderní.

To, co je na knize obzvláště dráždivé, je propojení fikce a reality. Už v Karikových povídkách, v nichž je hlavní hrdina vždy tak či onak ztělesněním autora, jsem uvažoval, kde končí skutečnost a začíná fabulace. V tomto románu jsem to zažíval mnohokrát a musel jsem se ptát, co z příběhu Michala Havrana je i příběhem Jozefa Kariky a co už nikoli. Mimochodem – autorovi doporučuji, aby se zahalil rouškou tajemství a nechal čtenáře v dráždivé nejistotě.

Pochopitelně se naskýtá otázka, proč se Karika zde i ve svých povídkách takovou měrou zabývá proměnou svého alterega v netvora. Než abych se pustil do nějakého planého psychologizování, zdůrazním jednu věc, jíž si možná jiný recenzent nepovšimne, ale která s touto knihou bezprostředně souvisí: Kniha V tieni mafie je dle mého názoru beletristickým zpracováním Karikových předchozích knih Zóny stínu, Brány meonu a Magie peněz. Zvláště v první části knihy na mne za každou postavou a za každou situací vykukovali klifotičtí démoni popsaní v Zónách stínu. To, co autor v Zónách stínu pojednal jako bytosti z pokřivené odvrácené strany světa, nabývá v jeho románu, stejně jako v předchozím magickém pojednání, zcela konkrétních podob – a nyní možná děsivějších, protože představitelných i těm, kdo se magií a magickými knihami nezabývají. Je mimochodem úplně jedno, zda takoví démoni "doopravdy" existují jako nějaké "entity", podstatné je behaviorální hledisko celé věci – tedy konkrétní projevy zla a možnost jejich klasifikace. Nezáleží na tom, pomocí jaké metafory se toto zlo pokusíme popsat, důležité je, že zde skutečně je. Proměna Michala Havrana, který v druhé části knihy realizuje své mocenské ambice inspirován Machiavelliho Vladařem a uchopením moci nacisty, je pak analogická tématům Bran meonu. Stejně, jako se autor v Branách meonu zabývá problematikou odlidštění v souvislosti mocí, zabývá se tímtéž neméně sugestivně i zde, kde tímto procesem prochází jeho alterego. A konečně zde nalezneme i motivy z Magie peněz, protože peníze v příběhu hrají důležitou roli a autor navazuje na své myšlenky ze svého pojednání o finanční magii.

Co tím chci říci? Především to, že k thriller V tieni mafie ve skutečnosti bezprostředně navazuje na autorovu předchozí tvorbu, dříve otevřená témata však zpracovává v rámci jiného žánru a jiným jazykem.

Ústředním motivem knihy je otázka identity. Karika, vystavující své hrdiny situacím deformujícím jejich charaktery, se snaží odhalit, zda existuje nějaké pevné "Já", něco – cokoli – co nás činí sebou samými. A podlehneme-li zlu: Byli jsme takoví, přinejmenším latentně, odjakživa a setkání se zlem pouze odkrylo naši pravou tvář, nebo existovala nějaká původní nevinnost, jež podlehla zkáze? Má snad pravdu postmoderní relativismus, nebo existuje nějaký způsob, jak od sebe dobro a zlo odlišit?

Musím říci, že jsem se v životě nesetkal s tím, co je popsáno v Karikově knize, je to zlo, jehož existenci tuším, které občas i letmo zahlédnu, ale na můj život nemá takový vliv, abych o něm dokázal napsat takovýto román. Vlastně mě Karikova kniha naplnila pocitem jakéhosi vnitřního děsu, když jsem si uvědomil, že takové zlo je všude kolem mě – stačí jen málo a zasáhne mi do života. Je to podobný pocit, jaký jsem míval v době, kdy jsem experimentoval s lysohlávkami – pocit, jakoby svět před mýma očima byl jen jakousi téměř dvourozměrnou zástěrkou, za níž se skrývá cosi temného a děsivého. V tomto smyslu pokládám i tuto Karikovu knihu za magickou či iniciační. Leccos jsem si díky ní uvědomil. Například to, že jediná identita, jíž si můžeme být jisti a jež nás nikdy neopustí, je založena na schopnosti lidské nervové soustavy generovat bolest, vůči níž se stáváme bezmocnými...

Nakolik je kniha skutečně realistická? Další podstatná otázka. Jak jsem již napsal – autor propojuje realitu a fikci naprosto fantastickým způsobem a je těžké určit, co se doopravdy stalo, co se stalo ve skutečnosti poněkud jinak a co se událo pouze v autorově fantasii. Kniha působí velmi věrohodně (a to i přes svůj velkolepý a dramatický, nicméně stále ještě uvěřitelný, závěr), nicméně – v autorově zájmu – doufám, že popisuje pouze typy lidí a situací a nikoli skutečné lidi a události. Nicméně i tak může být tato kniha pro některé lidi nepříjemná a nedivím se Karikovým obavám z případných následků.

Knihu V tieni mafie pokládám za vynikající thriller, jenž je skvěle zvládnutý co se výstavby příběhu, psychologie postav i myšlenkového přesahu týče, a doporučuji jej každému, kdo má odvahu spatřit odvrácenou stranu našeho světa...

Jaroslav Polák, spisovateľ