Čtenářská recenze: Ondřej Sekora - Kuře Napipi a jeho přátelé

Knihu jsem četla jako malá mnohokrát, když jsem měla pocit že mi není dobře. V této knížce totiž je tolik laskavosti a dobroty a veselí, že nejde ji nemilovat. Když začaly chodit moje děti do školy, Kuře Napipi získalo další příznivce - i ony si knihu zamilovaly a já se už dnes těším, až z ní budu číst vnukovi.

V knížce se samozřejmě nepíše jen o Napipi, ale také o psu Brokovi, který má z kuřete občas nervy nadranc a o dětech Zdendovi, Stanislavovi, Márince a Božence.

Moje nejoblíbenější povídka z této knížky byla O Malinovic prasátku, které chtěla Márinka zkrášlit a rovný ocásek mu natočila na horké želízko (přála si aby mělo ocásek zakroucený jako ostatní prasátka). Ocásek ale horké želízko velmi popálil. A protože Márinka nebyla zlá, pouze nedomyslela své jednání, moc ji to mrzelo a spolu s ostatními dětmi si hráli s prasátkem na doktory, ocásek ošetřili a prasátko dostalo spoustu dobrot, aby mu bolest vynahradili.

Podobných laskavých historek je v knížce samozřejmě spousta, jsou prokládané krátkými „komiksy“ s obrázky pana Sekory a děti je milují. Např. názvy zvířátek, když si děti na dvorku hrály na ZOO jsou mile úsměvné: kočka tygrovitá, lev psovitý, běhající kaktus ježek, kuře divoké –Napipi, kachna královská, vepř barabum ratata a podobně - děti spolehlivě rozesmějí.

Povídka Co se stalo, když Napipi snědlo velký kus zmrzliny zase děti naučí, že nemají hltat, být lakomé a mají se dělit.

Co říci závěrem? Tuto knihu mohu všem jen doporučit. Zaujme každé dítě a její laskavost a milé příběhy jsou nadčasové, Vaše děti se k ní budou rády vracet.

Autorkou recenze je Jana Morávková